Zpráva pro Akademii


autor: Franz Kafka
režie: Katharina Schmitt
scéna: Pavel Svoboda
kostýmy: Patricia Talacko
hudba: Nick Gill
dramaturgie: Jakub Režný
Translation: Vladimír Kafka
Adaptation: Katharina Schmitt, Jakub Režný
Video a Photo: Peter Fabo
Assistant Director: Anna Mášová
Assistant Costume Designer: Martina Stieglerová

hrají: Zuzana Stivínová, Ivan Lupták
délka představení: 60 minut

„Vaše opičáctví, vážení, pokud máte něco takového za sebou, vám nemůže být vzdálenější než mé opičáctví mně.“

Pokud Darwin má pravdu, a člověk je příbuzný opice, je bůh mrtvý a lidskost se nedefinuje milosrdenstvím, nýbrž vzdáleností od všeho zvířecího.

Pokud jde však o mne, netoužila jsem po svobodě ani tehdy, ani dnes. Mimochodem: mezi lidmi je svoboda až příliš častým klamem. A jako se svoboda počítá k nejvznešenějším citům, tak i příslušný klam je z nejvznešenějších.

Přednáška Opice před vědeckou obcí. Popis procesu sebeoptimalizace. Situace, která pro Opici nemá jiné východisko než nemilosrdnou adaptaci.

Inscenace řeší téma identity a zkoumá zvířeckost v lidech. Pro tvůrce je to mimo jiné otázka mocenského diskursu, jehož základ tvoří jazyk a jeho osvojení. Příběh Opice je příběhem vzdělávání. Cesta od zvířete k člověkovi je proces nemilosrdného sebezdokonalování.

Inscenace je koncipována jako prostorová instalace, v rámci které se publikum pohybuje v prostorách divadla. Cesta od neschopnosti mluvit k ovládání jazyka se odráží v režijních prostředcích inscenace – např. ve využití voice overu jako vniřního hlasu hlavní postavy.

Zuzana Stivínová a Ivan Lupták v inscenaci o tom, co se nazývá civilizace z pohledu opice.

ohlasy a recenze:

Inscenace se mnohem víc než slovem vyjadřuje pohybem, gesty a dalšími vizuální prostředky. Má také záměrně zpomalený rytmus, daný určitou repetitivností, a ten také místy způsobuje určité zmrtvění, kdy situace působí jako cvičení stylu. Je to však také one woman show Zuzany Stivínové, která hraje opici – především ona vnáší do dění jemný humor i sarkasmus. Ovšem Ivan Lupták je dobrým nahrávačem, který nenápadně umí podtrhnout absurditu situací.

Jana Machalická, Lidové noviny, 6. března 2018

premiéra: 22. 2. 2018
foto