Stiller


autor: Max Frisch
režie: Ivan Buraj
scéna: Antonín Šilar
dramaturgie: Jan Horák
dramatizace: Ivan Buraj a Jan Kačena


„Já nejsem Stiller!“ 

První díl slavné trilogie švýcarského spisovatele Maxe Frische, kterou dotvářejí romány Homo Faber a Mé jméno budiž Gatenbein pojednává o člověku, který utekl z vlastního já. 

Na švýcarských hranicích zadrží policie muže identifikovaného jako známého sochaře Anatola Ludwiga Stillera. Muž se ke jménu nehlásí a tvrdí, že je Mr. White a že žije v USA. Začíná se tak zvláštní vyšetřování, které si klade za cíl zrekonstruovat pravé já zadrženého. Které z našich já je ale to pravé? Existuje vůbec?

Klíčový román poválečné literatury Stiller zkoumá podmínky bytí v nejasných konturách konzumeristické společnosti vyšší střední třídy, která má ráda umění. Frischův pohled je chirurgickým preparováním každodennosti zvěcnělého já. Stiller není jenom člověkem, je zejména symbolem stavu západního světa tlumočeného příběhem umělce. Společnost situovaná kolem osobního prospěchu, mileneckých zápletek a cestování po turistických centrech, učinila z umělce klíčového pokrytce, který skrze povrchní výdobytky zastírá svým dílem i životem nesvobodu hlubší. Román lze proto chápat nejen jako záznam krize bytí, ale i jako záznam ztroskotání umění po nadějných vyhlídkách historických avantgard. Je tedy proč volat po návratu „velkého já“ v umění, když „já s příběhem” prodává? Není tato monologičnost génia, který i v utrpení nezapomíná estetizovat se, pokračováním této pokrytecké hry? Dá se chápat naše identita jako vězení? Jako ztráta sebe? A dá se utéct ze sebe? Kam? 

Vzpoura postavy. Ontologická detektivka. 

Inscenace vzniká jako součást spolupráce Studia Hrdinů s HaDivadlem.