Sněhurka


autor: Robert Walser, Elfriede Jelinek
režie: Kai Ohrem
dramaturgie: Jan Horák
scéna a kostýmy: Tereza Beranová, Patricie Talacko
překlad Robert Walser: Vladimír Tomeš
překlad Elfriede Jelinek: Barbora Schnelle

hrají: Ivana Uhlířová, Marta Vítů, Jiří Kniha, Kamil Švejda, Anna Brabcová, Evženie Nízká, Tomáš Fabera, Laďka Čížková, Tomáš Štolba, Alexandr Puškin, Petr Miklovič, Maxim Kratochvíl, Alžběta Nováková, Pavel Širmer, Zbyněk Vašíček, Martin Kříž, Pavel Jánský
délka představení: 80 minut

Ve svém (post­)pohádkovém dramatu Sněhurka Robert Walser rozvíjí komplexní usmiřovací fantazie, které vedou ke kolektivnímu vytěsnění traumatu Sněhurky, myslivce a královny. Otrávené jablko a sedm trpaslíků poté působí jako vzdálená a více než zpochybnitelná historie. Walserův text je formálně velmi specifickou a do češtiny obtížně přeložitelnou poezií. Zároveň je ale svým až psychoanalytickým rozměrem velmi současným pojetím mýtu Sněhurky, jakožto „ozdravovacího“ rituálu. Smíření, ke kterému u Walsera dochází, pak boří radikální dekonstrukce pohádky podle Elfriede Jelinek, která je stylizovaným filosofickým diskursem mezi heideggerovským lovcem a emancipující se Sněhurkou.

ohlasy:

Narušíme-li osvědčený černobílý kontrast odstíny šedi a odstartujeme vlnu hromadného odpouštění, mohla by nám také zbýt jen hromada kostýmů a rekvizit. A proto chcete-li, aby vaše děti ještě někdy usnuly, zachovejte jablko sváru alespoň někde. A až začnou snít, jděte filozofovat nad archetypy k Hrdinům.
Dominika Proková, Fullmoonzine, 16/6/2014

Přetváření, popírání a bourání mýtů představuje v současné době silnou tendenci nejen v divadelní, ale umělecké tvorbě vůbec. K tomuto principu se v některých svých inscenacích hlásí také Studio Hrdinů. Velmi otevřeně pak v poslední premiéře letošní sezony – (post)pohádkové Sněhurce. Sněhurka není pro Kaie Ohrema a Jana Horáka hlavní postavou, přesto se zásluhou Ivany Uhlířové právě k ní upírá nejvíc pozornosti.  Herecký projev Uhlířové totiž asi nejlépe ze čtyř představitelů odráží celý inscenační princip.
Tereza Hýsková, Divadelní noviny, 24/6/2014

Tvůrcům se i díky citlivé dramaturgii a snesitelné stopáži podařilo vytvořit specifické poetické pásmo, které nezasáhne zdaleka tak svou mnohoznačnou, rozporuplnou a zironizovanou výpovědí, jako svou intenzitou a schopností přenést jakýsi nedefinovatelný kolektivní pocit tělesné blízkosti z jeviště na diváky. A je pak jedno, jestli se jedná o (post)pohádkové drama, komplexní usmiřovací fantazie nebo stylizovaný filosofický diskurs – důležité je, že to „ono“, ten těžko pojmenovatelný poeticko-dramatický tvar, je i v kontextu současného divadla neotřelý a originální.
Ivo Krobot jr., A2

premiéra: 13. 6. 2014
foto ohlasy