Marbot


autor: Wolfgang Hildesheimer
režie: Jan Horák, Michal Pěchouček
scéna: Michal Pěchouček, Dominik Hejtmánek
kostýmy: Tereza Kopecká, Ondřej Kinský
hudba: Dominik Gajarský
dramaturgie: Jan Horák
scénář: Jan Horák a Michal Pěchouček
výtvarná spolupráce: Ondřej Petrlík, Michaela Beránková
překlad: Anita Pelánová
inspice: Zuzana Formánková

hrají: Bohdan Bláhovec, Jiří Štrébl, Eva Hacurová, Petra Lustigová
délka představení: 70 minut

Volně podle románu Wolfganga Hildesheimera Marbot

Marbot je fiktivní postava ze stejnojmenného románu Wolfganga Hildesheimera. Jedná se o román napsaný dokumentární formou, kde se hlavní postava setkává s osobnostmi literárního a výtvarného světa první třetiny devatenáctého století a vede s nimi dialog. Román přiznaně zpochybňuje pečlivě vytvářenou fikci a zároveň si klade otázky vztahu mezi uměním a skutečností.

Naše adaptace si z románu půjčuje hlavní dějovou linii, kterou interpretujeme velmi volně. Marbot zde vede dialog pouze se stárnoucím Goethem, jakožto s dobovou ikonickou autoritou.  Obrací se na něj jako na autora románu o svobodě Utrpení mladého Werthera. K tomuto kroku Marbota přivedl jeho incestní vztah se svou matkou, jehož naplnění způsobilo jejich vzájemné a definitivní odloučení. Vnitřní obhajoba milostného vztahu s matkou má pro něj jediné možné, byť marné, východisko, tedy seznamování se s evropskou kulturou, především s literaturou a výtvarným uměním. Vytvoří tak utopický koncept umělecké kritiky, jejímž základem je psychoanalýza, a který je divákovi zprostředkován především svébytným řešením výtvarné podoby naší inscenace.

Výhradním majitelem práv je agentura Suhrkamp Verlag GmbH & CO.KG www.suhrkamp.de.
V České republice práva zastupuje Aura-pont s.r.o

Studio Hrdinů děkujeme Anitě Pelánové za poskytnutí překladu románu Marbot bez nároku na honorář.

ohlasy:

U inscenací Michala Pěchoučka a Jana Horáka mi vždy chvíli trvá, než se donutím uvědomit si, že nesedím na (třeba i netradiční) divadelní inscenaci, ale že jsem přítomen spíše teatralizované eseji, kde jsou si slovo i obraz rovny a kde přímé sdělení nenese každá jednotlivá věta, ale více jejich řazení, vzájemná pozice. A Marbot, velmi volná adaptace románu Wolfganga Hildesheimera je navíc v tomto ohledu dosti radikální:
instalace na cestě do sálu, tradičně velkoplošné výtvarné uchopení prostoru, animace i statické projekce a do toho krasodušné, modernistické (neodbytně vzbuzující vzpomínku na Trepleva) i ironické úvahy o (nejen) výtvarném umění. A to vše v hereckém hávu rozepjatém mezi nadšenou amatérskou autentičnost a – bezpochyby vědomou – unavenou rutinérskou klasiku. (Ovšem, to jen pro ukázku oné provázanosti: jak je toto rozpětí a napětí zpřítomněno na jevišti, je zároveň jedním z hlavních témat oněch zdánlivě nesourodých a nesouvislých debat o umění).
Jakub Škorpil, Nadivadlo, 7/3/2015

Bylo by bláhové chtít od tandemu Pěchouček – Horák divadlo postavené na příběhu a s nějakým racionálně uchopitelným vyzněním. Očekávat se naopak dá výtvarně pojatá inscenace, která bude opatrně, neuchopitelně a nejspíš i trochu ironicky kolem svého tématu kroužit. Přesně to také platí pro jejich Marbota. (…) K jednotvárné nudě nesklouzne představení také díky oběma protagonistům. Jiří Štrébl drží Goetha na hraně samolibého páprdy a citlivého umělce náchylného k hlubokým úvahám i sebezpytu (občas jsou z toho vysloveně komické výstupy – sympatické ale je, že se vážnost a ironie neustále přelévají), Bohdan Bláhovec přichází s neherecky provedenou figurou, která se s dráždivou samozřejmostí protiví všem běžným činoherním pravidlům. (…) Pěchouček s Horákem si mohou na konto připsat další inscenaci, jejíž hlavní předností je spíš než obsah či sdělení nejednoznačná, uvolněná a ironicky zamlžená atmosféra.
Vladimír Mikulka, Nadivadlo, 8/3/2015

Po viacerých premiérach Studia Hrdinů, ktoré sa vyznačovali viac či menej opulentnou estetikou, poteší najnovšia inscenácia Pěchoučka a Horáka obzvlášť to publikum, ktoré na tejto scéne vyhľadáva sústredené a filozoficky hlboké divadlo.
Iste, je to čisto otázka vkusu – ale kvalitné divadlo, ktoré si nepotrebuje vyboxovať pozornosť divákov krikľavosťou či exponovanou teatralitou, sa v Prahe stále hľadá ťažko. Dvojica inscenátorov, ktorá je výrazne ovplyvnená výtvarným umením, je vo svete divadla vyzbrojená jemnocitným vkusom a skvelou schopnosťou myšlienkovej abstrakcie. Svoje výtvarné premýšľanie zas a opäť zužitkovali v inscenácii Marbot. (…) Všetkého je tu presne akurát – žiaden didaktizmus, žiadne poučky, žiadne dovysvetľovania, len voľný prúd myšlienok a obrazov. Tie sú veľmi vnímavo vyskladané tak, že následným asociačným procesom si divák môže ešte dlho túto inscenáciu pripomínať.
Tatiana Brederová, Nadivadlo, 25/3/2015

Marbot zapadá do řady inscenací ve Studiu Hrdinů tematizující vztah jednotlivce k celku a jeho úloze v něm. Horákova a Pěchoučkova inscenace s decentním vizuálem vnáší do Veletržního paláce, podobně jako Bláhovcova postava do Goetheho života, ozvláštňující prvky – cosi, co ve Studiu Hrdinů ještě nebylo.
Martin Macháček, Rozrazil, 2/4/2015

premiéra: 6. 3. 2015
foto video ohlasy