Molyneuxova otázka

  • Koupit vstupenky
  • Koupit vstupenky
  • Koupit vstupenky
  • Koupit vstupenky

  • autor: Katharina Schmitt
    režie: Katharina Schmitt
    scéna: Pavel Svoboda
    hudba: Michal Rataj
    dramaturgie: Jakub Režný
    překlad: Viktorie Knotková
    kostýmní spolupráce: Martina Stieglerová
    světelná konzultace: Zuzana Režná
    asistentka režie: Anna Mášová

    hrají: Pavlína Štorková, Jakub Gottwald
    délka představení: 65 minut

    Molyneuxova otázka se zabývá tématem snů nevidomých. Vztahují se k vizuálně založeným myšlenkám? Jak zní? A jak se vytvářejí narativní struktury ve snech lidí, kteří nikdy neviděli a jejichž podvědomí se nevyjadřuje obrazy? Název inscenace vychází z filozofické otázky britského přírodního filozofa Williama Molyneux z roku 1688, která tematizuje fungování lidského poznávání skrze slepotu: pokud by člověk, který se narodil slepý, opět viděl díky operaci, byl by s to rozpoznat kostku a kouli podle vzhledu? Nebo by se jich musel dotknout?

    Vychozím bodem projektu je série rozhovorů, které Katharina Schmitt udělala v roce 2016 v Praze a ve Vídni s lidmi, kteři se narodili nevidomí. Na základě těchto rozhovorů vznikl dramatický text Kathariny Schmitt a hudební skladba Michala Rataje, jejíž výchozím materiálem jsou tyto rozhovory a jejich zvukové nahrávky.

    Děj textu se odehrává v darkroomu jakéhosi klubu, v prostoru, v němž je haptické vnímání důležitější než vizualita. Nevidomá žena vede dialog s vidícím mužem.

    V roce 2017 vznikly v koprodukci rakouského ORF a Českého rozhlasu Vltava, německojazyčná a českojazyčná rozhlasová verze v režii Kathariny Schmitt.

    Jako další krok projektu se Molyneuxova otázka realizovala jako performativní instalace v listopadu 2018 v berlínské galerii EIGEN+ART Lab a v prosinci 2018 bude uvedena jako inscenace ve Studiu Hrdinů.

    Molyneuxova otázka bude konfrontovat vizuálnost a haptičnost s performance, která  divákům v naprosto ztemnělém prostoru vizualitu zpočátku zapře. Zaměření na haptiku, zvukové a prostorové napětí umožňuje, aby přednost vizuality byla podkopána a zpochybněna. Kolik vidíme, když vidíme? Kolik, když nic nevidíme?

     

    Inscenace má dvě části. První, třicetiminutová, se odehrává ve tmě a není možné během ní odejít. Prosíme proto diváky, aby před vstupem do divadla vypnuli své mobilní telefony, chytré hodinky a další zařízení vydávající světlo. Během představení se nesmí používat světelné zdroje, fotografovat ani pořizovat audiovizuální záznamy. Diváci během představení sedí ve scénografii, kterou utváří měkká molitanová podlaha, nikoliv na sedadlech. Doporučujeme pohodlné oblečení.

     

    Partnery projektu jsou:

    logo-cernobile-ve-formatu-jpg

     

    Ministerstvo kultury ČR-  zahraniční odbor

    EHF 2010/Konrad Adenauer Stiftung

    EHF 2010_Logo

    premiéra: 11. 12. 2018
    foto