Mimo zápis

  • Koupit vstupenky
  • Koupit vstupenky

  • autor: Ivana Uhlířová, Vojtěch Mašek
    režie: Ivana Uhlířová
    dramaturgie: Eva Prchalová
    scéna: Antonín Šilar
    hudba: Aid Kid, Veronika Linhartová
    zvuk: Aid Kid
    producent tvůrčí skupiny: Jakub Felcman
    hrají: Václav Dragoun, Michal Kern a Ivana Uhlířová

    délka představení: 60 minut

    Zdrojem pro vznik scénické koláže jsou texty a fragmenty deníkových zápisů Paula Klee. Nejedná se však o životopisné drama ani o snahu o portrét umělce. Zajímá nás Kleeho způsob myšlení, jeho snaha o precizní uchopení reality a vytvoření pravidel pro vznik díla.

    Cílem tohoto dramatického záměru je stvořit mikrokosmos dvou hrdinů uvězněných ve svých rolích, úkolech, posláních i povoláních. Jejich každodenním údělem je rekonstrukce skutečnosti. Už nevědí, jak dlouho to dělají. Ve chvíli, kdy se vzdávají své snahy, kdy se osvobodí od otroctví každodenních zápisů, pocítí euforii i závrať, součástí jejich experimentu je experiment ukončit.

    Hra se zabývá složitým tématem tvorby, vzniku uměleckého díla, identity, autorství, aktu tvoření; stejně jako Paul Klee se zabývá filozofickými otázkami a zároveň tvoří dadaistickou nonsensovou poezii a vnímá absurditu a paradox lidské existence.

    Poděkování:
    Matouš Tichý, Čeněk Folk, Viktor Preiss, Tomáš Boněk, Štěpán Pácl, Tereza Marečková

    Projekt vznikl za finanční podpory Nadace Českého literárního fondu.

    ohlasy:

    Scénická koláž Mimo zápis v režii Ivany Uhlířové vychází z deníkových zápisů malíře a grafika Paula Kleea a je vším, čím jen může divadelní exkurs do duše modernistického umělce být. Expresivní, impresionistická, absurdní, surreálná, abstraktní – tyto a podobné přívlastky by mohly charakterizovat nejnovější inscenaci Studia Hrdinů. (…) V dramaturgii této přední pražské scény najdeme především inscenace, které hledají nové možnosti propojení či spíše vzájemného inspirování vizuálního a performativního umění. Rozšiřují tak diskusi o mezižánrových přesazích a mnohdy výrazným výtvarným viděním prohlubují chápání divadelnosti. Inscenování nedivadelních textů, navíc z pera výtvarníka, je dalším příspěvkem do této debaty. Záměrem inscenace ovšem není jenom banální obsahové či formální propojení těchto světů – i když je výrazně textová, plnohodnotně zúročuje slovník a výrazové prostředky vizuálního umění na divadle. (…) Inscenace prostřednictvím modernistického textu zpřítomňuje neuchopitelný niterný svět tvůrčí osobnosti. Scénář stojí bezesporu na pevných základech a z celého provedení je cítit nejen jistota, jasnost a důkladná znalost předlohy, ale i upřímná fascinace tématem. V kombinaci s vizuálně působivou scénografií a bravurním herectvím nelze inscenaci téměř nic vyčíst – snad jen příliš zjevnou inspiraci stávajícím repertoárem Studia Hrdinů.
    Tatiana Brederová, A2 kulturní čtrnáctideník 10/2017 – vydání z 10/5/2017

    premiéra: 7. 4. 2017
    foto