Den opričníka


autor: Vladimir Sorokin
režie: Kamila Polívková
scéna: Kamila Polívková
kostýmy: Kamila Polívková
hudba: Ivan Acher
dramaturgie: Jan Horák
překlad: Libor Dvořák
úprava: Kamila Polívková
asistentka výpravy: Andrijana Trpković
inspicie: Zuzana Formánková

hrají: Karel Dobrý, Vanda Šípová, Natálie Řehořová, Evženie Nízká, Petr Šmíd, Kamil Valšík, Pavel Jánský, Markéta Hlinovská, Irena Zykanová, Laďka Čížková, Hana Jansová, Anna Brabcová, Zdeňka Valšíková, Eva Dryjová, Alžběta Nováková, Lucie Křápková, Kateřina Eliášová, Alexandr Puškin
délka představení: 70 minut

Den opričníka je v inscenaci Kamily Polívkové výstřední exhibicí jednoho herce (Karel Dobrý), kterému asistuje sbor okolo 15 dobrovolníků představujících lid, jehož prostřednictvím Andrej Danilovič – mocný a udatný člen osobní gardy všemohoucího panovníka Gosudara – názorně předvádí publiku své heroické činy spáchané během jednoho běžného pracovního dne. Diváci se tak stávají svědky bizarní estrády plné groteskních výjevů, operních, baletních i komických výstupů, vyprávění krvavých historek, předvádění náboženských rituálů a drogových extází, která však postupně přeroste v přehlídku krutostí a demonstraci absolutní moci, proti níž se nelze postavit. Co začalo ranní toaletou a koupelí v páře, skončí ve vychladlé vodě, kde se vznáší bezvládné tělo se psí hlavou.

Karel Dobrý získal za roli opričníka Andreje Daniloviče Cenu Divadelních novin za herecký výkon sezóny, Cenu Alfréda Radoka 2013 v kategorii Nejlepší mužský herecký výkon a nominaci na Cenu Thálie.
Umístil se také na 1. místě v anketě portálu i-divadlo.cz – Nejlepší mužský herecký výkon roku 2013.

premiéra: 7. února 2013
poslední uvedení: 12. října 2015

ohlasy:

Brilantní Sorokinova satira se dočkala mimořádně vnímavé divadelní interpretace, kterou režisérka postavila na herecké magii titulního představitele. Sorokinův text sžíravě reflektuje budoucnost putinovského samoděržaví a Karel Dobrý této mrazivé grotesce, ne propůjčil, ale odevzdal vše: tělo i jazyk ruského nadčlověka, z něhož jde děs a hrůza, ale též katarze totálního odhalení. Studio Hrdinů má na kontě inscenaci, s níž může dobývat zahraniční festivaly.
Sukces měsíce – Divadelní noviny, 18. února 2013

Den opričníka v citlivé úpravě a režii Kamily Polívkové, která vsadila na minimalistický výtvarný design, daný převedším vanou, zvířecí maskou a specifickou atmosférou, kterou prostor foyeru Studia Hrdinů v podzemí Veletržního paláce má, je ovládán Karlem Dobrým. Kombinace přísného soustředění a technicky precizního provedení s výrazným charizmatem tvoří neuvěřitelnou podívanou.
Vojtěch Varyš, Týden, 10. února 2013

Dojem odstupu vzniká nejspíš zvládnutím prostředků totálního divadla. Karel Dobrý nehraje stále jen svou postavu, předvádí atributy ruské říše, plynovod i primabalerínu, rozmanitost divadelního jazyka zmnožuje významové vrstvy inscenace. Dojem dávných časů, které se nikdy nezmění, v nás vyvolává archaický jazyk překladu, svou roli mají zvuky, stíny i vypjatá hudební čísla. Výkon hlavního představitele v sedmdesát pět minut trvajícím sólu musí být nesmírně vyčerpávající, nic z toho, co předvádí, nevyčerpá pozornost diváka. Součástí totální fantasmagorie je přehánění, pantomima, pot i tělesná krása. (…) Je těžké napsat, že přestože vidíme vršící se scény všeho zlého, co si jen dovedete představit, na prvém místě je silný umělecký zážitek.
Nina Tiliu, aktualne.cz, 15. března 2013

Den opričníka je doslova virtuosní hereckou exhibicí. Dobrý čaruje pohybem i slovem, Daniloviče představuje tu jako přísného kantora trestajícího žáčky, kteří si čtou pod lavicí, tu jako sadistického násilníka, tu jako přehlíživého elegána. Ač je sám na víc než stovku diváků, daří se mu vyvolat dojem, že všechny dovede obklíčit. Hodina a čtvrt se Dnem opričníka je zábavnou a mnohdy silně černohumornou, ale nikterak příjemnou podívanou. Sorokin v jednom rozhovoru popisuje, že od vydání před sedmi lety je román v Rusku vnímán stále víc jako věštba a že vývoj v zemi mu začíná dávat čím dál víc za pravdu. Pokud známe Rusko jen prostřednictvím novinových článků, můžeme divadelní Den opričníka chápat obecněji: jako memento, že každá svoboda je vždy vrtkavá a potřebuje být znovua znovu dobývána, a že stojí-li někdo nad zákonem, bývá to zpravidla špatně. Smysluplná připomínka – a smysluplné divadlo, jemuž se ve Studiu Hrdinů viditelně daří.
Michal Zahálka, iHned.cz, 28. února 2013

Polívkové se podařilo pečlivým výběrem z předlohy vyextrahovat text, který sice stále stojí na pozadí ruského světa, který však všechny své postavy dokonale zobecňuje a typizuje. Tomu navíc dopomáhá dechberoucí výkon Karla Dobrého v roli opričníka Pařeza, který z čistě ruské nemilosrdnosti ztělesněné v osobní gosudarově stráži dokázal udělat přehlídku absurdnosti krutosti a moci jakéhokoli vládnoucího zřízení v jeho obecnosti. Scéna, kdy Pařez topí a znásilňuje manželku nepřítele státu (Dana Poláková) ve vaně, byla tak intenzivní, že nejeden divák pocítil nutkání se nebohé ženy zastat.
Dominik Melichar, Divadelní noviny, 5. března 2013

Vedle inscenací dvou výrazných režisérských osobností Thomase Ostermeira a Alvise Hermanise patřil k vrcholům plzeňského festivalu Divadlo Den opričnika Studia hrdinů. (…) Minimalistický opus Kamily Polívkové, ve kterém herecky exceluje Karel Dobrý, je obrazem chladu státního aparátu, který je schopný zlikvidovat jedince i celé rodiny. Ačkoliv je opričník vykonavatelem zlovůle velkého cara Gosudara, lze jej vnímat jako přísně současného popravčího pracovníka. Úspěch Dne opričníka na festivalu je příznačný právě tím, že se jedná o produkci domácí divadelní scény. Úrovní však dosahuje evropské špičky a v rámci festivalového programu převyšoval i některé zahraniční hosty.
Martin Macháček, 19. září 2013, Radio Wave

Kamila Polívková vytvořila inscenaci, která je díky vyrovnané míře jednotlivých vrstev konzistentní a je tak intenzivně vnímána. Hudba skvěle souzní s dramatickými situacemi, které nejsou zaneseny přemírou textu. Žánrová kombinace baletu, opery, pantomimy a občas i tragikomických prvků vytváří bizarní tvar, který je ale sevřený a dynamický (především díky střídání monologů se specifickými dialogy nebo díky proměnám vizuálních, někdy dokonce němých i hudebních částí s textovými). Režie Kamily Polívkové je expozice minimalismu v té nejsyrovější podobě, která se logicky nejvýrazněji projevuje v herectví Karla Dobrého. Například absencí naddimenzovaného a bezúčelného přehrávání nebo patetičnosti.
Kateřina Málková, 22. listopadu 2013, RozRazil Online

premiéra: 7. 2. 2013
foto video ohlasy