Matouš Lipus a Ondřej Maleček: Černobílá zahrada

vernisáž: pondělí 15. září 2014 od 18.00 hodin
výstava trvala od úterý 16. září do pátku 17. října 2014

Studio Hrdinů ve Veletržním paláci v Praze, vstup E – uprostřed budovy Národní galerie v ulici
Dukelských hrdinů 47, Praha 7

Sedmá výstava Studia Hrdinů s názvem Černobílá zahrada volně reaguje na inscenaci Sněhurka vycházející z textů Elfriede Jelinek a Roberta Walsera.

Výstava je situovaná na vstupní schodiště, které nás ve svém členění a prostornosti jen utvrdilo rozřadit instalaci do tří zastavení. Ta volně odpovídají třem dějstvím hry. V prvním mezipatře potkáváme sousoší od Matouše Lipuse nazvané Dřevorubci, jež tvoří prolog k celé výstavě odkazující k tématu dekonstrukce všeobecně známého pohádkového mýtu. Dřevorubci, chlapíci, které s nadsázkou můžeme nazvat hipstery, se snaží podřezat historizující k antice odkazující sloupoví. Tento lehce ironizující postoj je ve své jemnosti nekorektně současným symbolem boření archetypů a mýtů.

Druhé zastavení je kompozicí dvou maleb Ondřeje Malečka Borůvky a Břeh. Zde se opíráme o čistě florální témata. Jsou to krajiny tvořené rozpomínáním. Nejde o plenérové studie, a spíše než k archetypálním znakům lesa odkazují k filozofujícímu pojetí obraznosti. Jde o pohádku, a tak černobílost můžeme chápat jako jasný vzorec pro čtení. Kaligrafičnost a znakovost v Malečkově malbě navozuje dojem psychoanalytického přístupu.

Třetí zastavení je katarzní spoluprací všech zmíněných přístupů, které můžeme shrnout pod proces nazvaný „ozdravovací” rituál. Lipusův Van Goghův gryf a Sazeč s Malečkovým obrazem V lese 2 jsou prostorem pro svobodnou a třeba i psychoanaliticky nebo filozoficky zatíženou imaginaci.

Lovec:

Vaší verzi historie prostě nevěřím, slečno. Nikde není žádná trasa k objížďce, po které by se vám mohla vyhnout, chudák pravda.

kurátorka: Tereza Sochorová Horáková

foto