As Long as We Dance

Představení As Long as We Dance je první z nové dramaturgické řady, v rámci které vznikne ve Studiu Hrdinů každý rok jedna taneční premiéra. As Long as We Dance je autorským počinem mezinárodně etablované polské konceptuální choreografky Renaty Piotrowské-Auffret, která na něm pracovala se zkušeným týmem českých spolupracovníků. Výchozím bodem představení je pandemická situace, ve které se nacházíme a ve které má smrt více než jeden fatální význam. Pandemie nás uvrhla do „společenské smrti“, mění naše návyky a uzurpuje si téměř všechnu naší pozornost. Představení As Long as We Dance je svého druhu vzpourou, a to především těch, co jsou, nebo byly v nejsložitější situaci, tedy žen – matek. Výrazný feministický rozměr představení je zárukou, že As Long as We Dance není jen produktem extrémní doby, ale univerzálním obrazem naší společnosti. Tanec je hlavním narativem, ale celá koncepce je multižánrová, zásadním způsobem pracuje s mluveným slovem a výrazným výtvarným pojetím.

„Je kurva těžký najít v sobě energii utěšovat dceru, když jseš tak zoufalá, že nemine noc kdy nebrečíš do polštáře.
Je kurva těžký najít v sobě sílu vstát z postele, když táta tvý dcery je v karanténě tisíce kilometrů odtud a její děda bojuje v nemocnici o život.
Je kurva těžký říct jí, že všechno bude dobrý. Protože si vůbec nejsem jistá jestli nelžu.
Nevím to.
Mám pocit.
Pociťujeme to, co je teď.
Jsme naživu.
Dokud tančíme.“

Představení je v češtině.

ohlasy a recenze:

„Vzniklo představení, které (ačkoliv nemá ambici divadelního dokumentu) je „tancem o tanci“. O jeho místě v individualitě člověka, přirozenosti jeho terapeutických možností a metaforické schopností odrážející podobu i stav společenské současnosti. Koncept osobité univerzálnosti této inscenace je předností balancující nad mlhavým údolím. Od pádu do hlubin zapomnění ji vyvažují „opravdové“ tanečnice (Martina Hajdyla Lacová, Cécile Da Costa, Veronika Švábová), které jistí herečky Johana Schmidtmajerová, Diana Toniková a performerka a výtvarnice Zuzana Sceranková. Vzniklá rovnováha je dalším rozšířením žánrových mantinelů performativních možností, které si s tancem rozumí jak verbálně, tak i beze slov. Nicméně verbalita i v tomto tanečním díle o tanci převládá. Útočí na divácké smysly v konkrétních motivech, které proměňují osobní tajemství na veřejné informace. A to se v dnešní době společensky cení, zvlášť ve spojení s tancem.“

– Zuzana Smugalová, Opera+, 4.2. 2022

„V projektu As Long as We Dance se Studio Hrdinů díky osobě Renata Piotorwské-Auffret nejen významně přiblížilo evropské tanečně-performativní scéně, ale především jako první scéna u nás vytvořilo ucelené dílo zrcadlící pandemii.“

– Marcela Magdová, Divadelní noviny 3, 8.2. 2022

„As Long as We Dance je velmi zdařilou multižánrovou inscenací, která svým svébytným humorem, naléhavostí, autentičností a skvělými interpretačními výkony diváka zasáhne a ještě dlouho doznívá nejen v těle, ale i v mysli. Jedná se o vypovídající reflexi uplynulých dvou let, bez patosu, bez výčitek, bez útoků, ale se smutným náznakem ztráty minulých životů.“

– Lucie Štádlerová, tanecniaktuality.cz, 28.2. 2022

„Tančí (…) hlavně o emocích, od radosti po zuřivost, a o vnitřní energii, kterou rozdmýchávají dryáčnickým pohybem povzbuzovaným křikem a chytlavou muzikou. Málokoho v publiku nechají v klidu. I když si zachovávají rozzářený úsměv a vystupují v parukách a blyštivých kostýmech, nelakují ženství na růžovo, zkoumají i jeho temnotu a divokost. As Long as We Dance je silný taneční sabat, slavený v teniskách před velkou nasvícenou lebkou, (…).“

– Jana Bohutínská, Reflex č. 20, 19.5. 2022