Macocha


autor: Petra Hůlová, Kamila Polívková
režie: Kamila Polívková
dramaturgie: Matěj Nytra
kostýmy: Zuzana Formánková
hudba: Ivan Acher
úprava: Petra Hůlová a Kamila Polívková
scéna, live projekce a světla: Antonín Šilar
asistent režie: Ladislav Nunvář
asistentka výtvarníků: Anna Chrtková

hrají: Lucie Andělová, Marie Ludvíková, Táňa Malíková, Simona Peková, Kamila Valůšková
délka představení: 100 minut

„Škoda jen, že je vždy nutné začít od sebe.“

Jsem spisovatelka. Byla jsem spisovatelka. Byla jsem manželka, matka, intelektuálka. Byla jsem umělkyně. Chtěla jsem. Nechci. Vidím se a vidím je. Vidím rozostřeně!

Vypravěčka – jako Elfriede Jelinek červené knihovny – stojí v noci na balkóně a shlíží dolů na lidi. Vzpomínky jí unikají a roubují se navzájem. Na dně které lahve se ztratilo dítě, kde vyprchala láska k muži? Jeden Jarda, mlčky stínující v obrazech z minulosti, a před ním pět hereckých hlasů – pět fází života rozpité identity! Revize feministické touhy po nezávislosti, po individuálním právu organizovat si svůj životní monolog, ovšem bez zábran a vědomí následků?

Petra Hůlová, mluvčí současné „kavárenské“ intelektuální literatury, se v posledním vydaném románu sebereflexivně obrací ke své vlastní masce autorky-analytičky. Obrací listy a stránky a panáky přerývané nechronologie svých kariérních zkušeností. Avšak klame tělem. Klame jazykovou houští a bezohlednou upřímností. Pohled do zm(n)ožených perspektiv příběhu přináší rozklad ženy na atomy – sbor kategorizující a bilancující tabu ženského osudu ve vratkém napětí mezi sebedestrukcí a léčivou autoterapií. Jde tu přeci o živý existenciální boj! O pokus smířit se s vlastními „náměsíčnými“ kroky bytem postkapitalistické svobody volby.

Inscenace vznikla v koprodukci s HaDivadlem.

HaDivadlo_Logo-zaklad

Projekt vznikl za finanční podpory Státního fondu kultury České republiky a Nadace Českého literárního fondu.

logo-SFK

Ohlasy:
psáno z pražských představení:
Macocha potvrzuje, že spojí-li se silné téma a jazyková vynalézavost předlohy se skvělým hereckým obsazením a výrazným, byť zdánlivě jednoduchým režijním vedením, vznikne inscenace, která obstojí i v mezinárodním kontextu.
Marcela Magdová, Metro, 13.9. 2017
psáno z brněnských představení:
Petra Hůlová má dar autentického a sympaticky drsného, bezohledného a vynalézavého pojmenování. Kamila Polívková tuto vlastnost obohatila o originální pohled, se kterým nazírá běžnou realitu. Do sálu HaDivadla přivála dech básnické fantazie, jakou miluju v poezii Desnosově a Péretově nebo v obrazech Magrittových a Toyen. Výsledkem byl nevšední, silný divácký zážitek.
Milan Uhde, DN, 27. 6. 2017
Kamila Polívková přes kameru vlastně provádí až cosi jako režijní voyerismus a nechává na hledišti, zda se rozhodne pro empatii, či spíše pro děsivé vzrušení pozorovatele zblízka se dívajícího na blábolivého lidského švába. Tak či tak vznikl opravdu jedinečný obrázek ženy, která nás svými ambivalentními polohami divadelně uhrane. Polívkové inscenace má velkou obrazovou, ale i hereckou sugesci, má i velké téma, které zajímavě scénicky ohledává, a sice děsivý svět chátrající hrdinky na počátku středního věku. HaDivadlo zakončilo sezonu povedeným projektem, jehož vizualita je originální demonstrací možností moderního divadla.
Luboš Mareček, LN, 28. 6. 2017
foto